Tábor 2023

Začátkem léta udeřila pořádná vedra. Stává se to takhle snad vždycky, když vyrážíme na tábor, a ani tentokrát to nebylo jinak. Možná tak s tím rozdílem, že tenhle rok bylo vedro ještě větší. To však nezabránilo našemu odjezdu, a cesta na nové tábořiště lákala vizí, že přestupů máme o něco méně.

Jak už padlo, vedro bylo zdrcující, a třešinku, kterou by někdo považoval za obtíž, někdo za ostřejší zážitek, dodala cesta od posledního vlaku do tábořiště. Kráčeli jsme vyprahlou zemí jakožto uprchlíci z vesnic Helvetské říše. Cesta byla dlouhá a únavná, však po půl hodině, která se zdála být jako věčnost, jsme se slávou dorazili do nového tábořiště. Tábořiště, které nás svým luxusem až zarazilo. Stany, jež vypadají jako včera zhotovené, vzbuzovaly mnoho různých pocitů, a stejně tak i fakt, že spousta nutných činností, jakožto doprava vody do tábořiště od studánky, nebo nošení dřeva, odpadla. Někdo byl z pohody nadšený, někomu chyběl ten správný zápřah letních stanových táborů. Kouzlo stanového tábora to ale neztratilo, neboť nechyběly věci jako venkovní jídelna, jídlo z ešusu nebo koupání v nedalekém rybníčku.

Jasné pozitivum toho všeho byl ale fakt, že jsme měli o to více volného času na rozkrývání pravdy, co stojí za vpády Lišejů do bezprostřední blízkosti lidských obydlí, jestli je Arcellio lhář, nebo jenom fušer, a zda-li to s náma Gula myslí dobře. (Krátký spoiler - nemyslel.) Kohožpak by zajímal příběh, dostane příležitost si ho přečíst jakožto legendu vyprávějící o statečnosti Helvétkého lidu.

Mimo Guly a Lišejů se děti setkávaly i s Iridy, kolem kterých se točila hlavní zápletka. Nebudu lhát, když řeknu že jejich vzezření vzbuzovalo někdy silné emoce. Strachy a obavy byly ale rozprášeny předposlední den tábora, kdy si děti samy mohly masky vyzkoušet. Tento den jsme věnovali tak trochu návratu do reality, opustili jsme příběh, povídali si o našich zážitcích a zahráli si nějaké ty hry.

Mohu říci, že tento rok měl velice nadprůměrně komplexní příběh, a pokud to budeme chtít někdy překonat, nasadili jsme laťku opravdu vysoko. Mimo příběh jsme samozřejmě nemohli opomenout hry bojové i nebojové. Tak jako se jeden den děti utkaly proti sobě, druhý den již stály proti společnému nepříteli. Takovýmto hrám však předcházel i správný výcvik, jak správně zacházet s mečem či lukem. Asi bych si těžko mohl odpustit nezmínit i hry mapovací, konstrukční, nebo nějakou tu prostou běhačku po lese. Kromě celodenního putování kolem tábora letos nechyběl ani dvoudenní puťák s přespáním v lese. Je už skoro tradicí, že vyjde přesně na nejdeštivější den tábora. I přesto ale dopadl na jedničku.

Jak už tomu tak bývá, po dnech v lese i mimo něj, túrách, i po hrách více odpočinkových velice často přichází čas na táborák a zpívání, kterého letos bylo opravdu hodně. K táboráku děti dostanou zpěvník, a mohou se přidat k písničkám novým, starým, více i méně známým, a taky těm, co jsme si připravili sami! Ta letošní se velmi ujala, její nahrávku naleznete zde!

Odkazy: Fotogalerie, Zpěvník, Příběh, Video