Tábor 2024

S koncem školního roku také došlo na dobalení a poslední přípravy na tábor, abychom hned v sobotu 29. června mohli vyrazit. A kam? Tam co loni, do tábořiště v Ochozech. I přesto, že jsme při cestě (vlakem, naštěstí) museli zdolat dlouhých 300 kilometrů, jsme v pořádku a téměř na čas dorazili do nám již známého tábořiště.

Po krátkém seznámení s tábořištěm a vybalení svých zavazadel jsme se dali i do seznamování mezi sebou – přeci jen se nám podařilo zaujmout pár nových tváří, a proto bylo nutné něco si o sobě říct. U prvního táboráku jsme se také poprvé seznámili s naším příběhem, kterým jsme se celý tábor zabývali, ale také jsme si zazpívali několik písniček.

Další dny se již dělo mnohem více věcí – kromě učení se s mečem, mapou či lukem jsme se také dozvěděli více o členech svého týmu a spustila se soutěž mezi jednotlivými řády: žlutým Ktjøöglem, Červeným kamením (barvu si můžete tipnout) a zelenými Neřády. Velmi brzo ale bylo také potřeba spojit své síly a kromě pokusu porazit temné síly jsme také vyrazili na jednodenní výlet.

Uběhlo několik dalších táboráků a postupně jsme se posouvali v příběhu, kdy se dostalo i na volební podvod a revoluci v táboře, až najednou odbila první polovina tábora. Tento milník je téměř každoročně znamením, že se půjde na “puťák”, neboli dvoudenní výlet se spaním v lese. Letos jsme si dali opravdu do těla, neboť jsme putovali přes hory i doly… - no zkrátka jsme museli překonat hned několik kopců. Nakonec jsme všichni, ač velmi unavení, dorazili v pořádku do tábořiště a opět jsme se vrátili do již zažitých kolejí. I když ne tak úplně, neboť narozdíl od táboráků, kterých jsme si užívali hojně celý tábor, nočních her (jako například sbírání surovin v lese po tmě) moc nebývá. A i díky tomu to pro nás bylo opět něco ozvláštňujícího.

Tábor se nám ale chýlil pomalu ke konci a to znamenalo jediné - poslední bitva, která ukončí a uzavře celý příběh. Letos se však konec tábora nesl ještě v duchu čím dál vyšších teplot. Je to sice často nepříjemné, ale my jsme toho naopak zvládli využít, a tak jsme si ještě užili trochu zábavy při vodní bitvě na louce v tábořišti - zkrátka jsme popadli ešusy, hrnečky a kýble, převlékli se do plavek, a nebáli se trochu se namočit. V tom vedru jsme se všichni bezvadně osvěžili a v plné síle nakonec vyrazili na poslední utkání se zlými silami našeho příběhu, které jsme (samozřejmě - co by to bylo za konec tábora) porazili a vše dopadlo nejlépe, jak mohlo. Po bitvě následovalo už jen povídání si o dění na táboře a o tom, jak moc nám nevoní latríny nebo nás pobodali komáři (také se tomu říká reflexe)

Pak už nám nezbývalo ale nic jiného, než si zabalit vše, co jsme si na tábor přivezli, ve čtvrtek večer jsme si užili poslední společný velký táborák a v pátek dopoledne jsme už byli na cestě k vlaku a to již za tradičního doprovodu zpěvu a hry na kytary všech vedoucích. Cesta vlakem byla sice dlouhá, ale zvládli jsme si ji zpříjemnit jak zpěvem a povídáním o táboře (ať s už staršími, nebo s novými kamarády), tak i tolik potřebným spánkem, kterého je často na táboře zkrátka nedostatek.

Nakonec jsme všichni pořádku dorazili na Hlavní nádraží v Praze, kde nám nezbylo nic jiného, než se rozloučit s přáteli a vyrazit za svými rodiči a sourozenci, kteří nás na nástupišti často i vyhlíželi. Z tábora nám tak zbydou jen vzpomínky. Jsou to však vzpomínky, které si alespoň trošičku můžeme osvěžit spoustou fotek, které z tábora máme. A všechny je najdete tady.

Děkujeme všem, díky kterým se letošní ročník povedl tak, jak se povedl a doufáme, že se uvidíme nejpozději za rok zas! A nebo i dřív, stačí sledovat náš instagram, facebook nebo tyto stránky v sekci “nadcházející akce” — již nyní se můžete přihlašovat na letošní podzimky!