Velikonoční výprava 2022
„Krajina v okolí Žumberka byla vždy tak trochu… jiná. Někteří místní tvrdí, že téměř magická. Příroda se zde již po staletí chovala prazvláštně. Úroda byla až nadmíru bohatá, zvířata byla dobře vykrmená a plodila spousty mladých a silných jedinců. Obyvatelé dobře věděli, že za tuto hojnost vděčí nadpřirozeným bytostem, které náležitě uctívali. Jeden z nejposvátnějších rituálů se odehrával v období našich Velikonoc… Místní každoročně pořádali velkolepé oslavy, aby se odvděčili silám vyživujícím jejich pole a dobytek. Postupně se z rituálů stal zvyk a jak to se zvyky bývá, čím dál méně lidí si pamatovalo jejich původ. Nové generace se slavností účastnili. Spíše, než vzdání holdu posvátným bytostem však považovali rituál za svoje vlastní radovánky. Zapomněli na uctívání, zapomněli na dary.“
Takto zněly první zprávy, které se ke členům naší výpravy dostaly. Lidé zapomněli obdarovávat magické síly a nejen že celá krajina pustla, ale les v okolí Žumberka začal být velmi nebezpečný, nejeden se z něj již nikdy nevrátil... A tak jsme byli povoláni do akce, nejen my, ale i náš nově spřátelený oddíl. Dojeli jsme proto do obce Chrast, kde nás měl očekávat Jošt, žadatel o pomoc. Místo něj jsme ale objevili pouze vzkaz, že do Žumberka musíme dojít sami, prý ho málem dostali. Kdo? To jsme se nedozvěděli. Po příchodu na připravenou základnu v Žumberku jsme dostali další zprávu. Prý jsme tu v bezpečí, sem si skřeti Fomariané netroufnou. Máme prozkoumat okolí, nechodit moc hluboko do lesa, ale jinak žádné další informace. A tak jsme se stihli i seznámit – ne všichni členi týmu se znali, naštěstí si padli do oka a vše vypadá dobře.
V pátek ráno se dovídáme, že nás čeká nelehký úkol a je tudíž potřeba trénovat. Bohužel celé dopoledne propršelo, takže jsme začali až okolo oběda. V tu chvíli jsme se ale zjistili, že o nás Fomariané vědí, ukradli nám totiž všechno jídlo. Proto nám nezbylo nic jiného než se vydat do onoho děsivého lesa, kde údajně měly růst kouzelné bylinky, za které by mohli být místní ochotní vyměnit nám nějaké ty suroviny. Naštěstí jsme to zvládli hravě, bylinky jsme vyměnili za dostatek potravin a dokonce si sami uvařili. Po večeři jsme se dozvěděli, že Dannané, původci oné ochranné síly, přebývají na zřícenině v srdci městečka. Po setmění jsme se tam vydali, podařilo se nám se nenápadně dostat do jejich blízkosti a dozvědět se další informace.
V sobotu jsme se začali, na radu Dannanů získanou předchozí večer, připravovat na boj. Odpoledne jsme byli vysláni hledat po okolí indicie k obnovení rituálu, který by nám podle rad Dannanů měl pomoci porazit Fomariany. Nebylo to jednoduché, jedna část týmu šla do lesa, zatímco druhá část do města a museli se vždy jednou za čas spojit, aby byli schopni pokračovat. I to se nám nakonec podařilo a díky tomu jsme zjistili, jaký rituál musíme nakonec provést.
Neděle byla nazvána jako Den D, vyrazili jsme totiž opět do srdce území samotných Fomarianů. Ze začátku to bylo velmi náročné, neboť jich nebylo zrovna málo a my neměli pořádnou strategii, ale nakonec se nám podařilo získat kouzelný elixír. Vítězoslavně jsme se vrátili na základnu, kde jsme se pustili do příprav na důležitý rituál. Napekli jsme mazance, obarvili vajíčka a upletli pomlázky… večer jsme za doprovodu zpěvu a tance kolem ohně provedli rituál. Jestli to Dannanům ale bude stačit, to jsme se měli dozvědět až ráno. A tak jsme se po krátkém veselí uložili ke spánku.
Ráno se ukázalo, že Dannané oběti přijali, tudíž se nám podařilo obnovit dávno zapomenuté soužití lidí a těchto magických bytostí. Po krátkém úklidu základny jsme tedy vyrazili na cestu a všichni se v pořádku vrátili domů se vzpomínkou na příjemně strávené velikonoční svátky a dobrým pocitem v sobě.