Bez tábora jako by nebylo ani to správné léto. A tak jsem jezdila spoustu let na tábory jako dítě a pak plynule přešla do role vedoucí. Začínala jsem jako druhý vedoucí u oddílu, ale teď mě baví dělat všechno, připravovat hry, běhat s dětmi po lese a když je třeba, ráda pomůžu i v kuchyni. Možná jsem trochu hyperaktivní, protože pořád něco dělám. Vymýšlení táborového příběhu se většinou neúčastním, ale akci během roku připravím ráda. Když nejsem zrovna ve škole, v laborce, najdete mě pravděpodobně někde venku s kamarády nebo na tanečním parketě.

Tábory a fungování v oddílu pro mě byly v dospívání hodně formativní a myslím, že v mnoha oblastech z té zkušenosti těžím i dnes. Proto mě těší a baví zkoušet tyhle prožitky předávat dál. Baví mě vytvářet epické příběhy, imerzivní příběhy a silné zážitky (a sbírat pažitky). Baví mě se skrze tyhle zážitky vracet do vlastního dospívání a baví mě vidět vznikat kolektivy, protože z vlastní zkušenosti vím, že kolektiv v oddíle je v některých ohledech zcela neporovnatelný s jinými kolektivy, které jsem kdy zažil.

Na tábory jezdím od roku 2012, vedoucího dělám od roku 2018. V současné partě pomáhám s výrobou výzbroje (meče, sekery, šípy) a rekvizit. Na víkendových akcích mě nejspíš nepotkáte a na táboře mě uvidíte hlavně v kuchyni, občas se přimotán k plánování, přípravě a hraní bojových her.

Na tábory s touhle partou jezdím většinu svého života - nejdřív jako účastník, později jako instruktorka, pak jako vedoucí a od loňska (2022) mám na starosti administrativu okolo Brehonů. Na našich táborech a akcích mě baví hlavně to, že je vidět, že mají smysl. Na konci většiny našich akcí se ptáme na zpětnou vazbu a je neskutečně skvělý pocit, když nám účastníci řeknou, že si to užili. A ještě lepší je, když se s nimi potkáte po letech a řeknou vám, že na ty tábory pořád vzpomínají.
Na táboře mě většinou najdete jako člověka co tvoří hry a pomáhá s příběhem - tedy od sezení ve srubu nad hromadou papírů a zběsilého pobíhání po lese v průběhu přípravy hry, přes vysvětlování hry či provádění scének až po dohlížení na průběh hry. Některé roky to sice proložím tím, že dělám oddílovou vedoucí, ale většinou mi to stejně nedá a do přípravy příběhu se nějak vložím. Mimo tábor mě najdete většinou u počítače (pracuji jako programátorka a dělám tyto webovky), ale velmi ráda ho také vypnu a odjedu na víkendovou akci, kde se od toho můžu odreagovat.

Tábor a léto prostě patří k sobě. Ani nevím kdy to bylo poprvé, co jsem sedl do autobusu nebo vlaku a vyrazil vstříc dobrodružství pryč od rodičů. Nespočet táborů jsem si odjezdil jako dítě a poté jsem přešel do role vedoucího. Na táboře většinou zastávám roli „oddíláka“ (vedoucí oddílu), ale nedělá mi problém připravovat hry, či se jinak zapojovat do organizace. Na táboře se mi líbí, že člověk může na 14 dní vypadnout z chaosu „normálního“ světa a užívat si chvíle trávené s dětmi a ostatními vedoucími. Mimo tábor mě můžete potkat na zápasech florbalu, či na trénincích, kde jsem jako hráč, tak i jako trenér. Nebo venku s kamarády.

Na vedení zotavovacích akcí a kroužků pro děti a mládež se podílím od roku 2011. Mám ráda tábory, kde se celými dvěma týdny vine příběhová linka a můžeme se s ostatními vedoucími a účastníky ponořit do alternativního světa. Odmala hraji v divadle a postupem času jsem k tomu přidala nejrůznější aspekty pořádání divadel či divadelních kurzů, třeba právě na táborech. Proto mě často najdete jako nadšeného účastníka či inscenátora nejrůznějších příběhových scének. Tábor s partou Brehoňů je skvělý v tom, že máme opravdu spoustu příležitostí si povídat s účastníky, trávit s nimi čas i mimo hlavní program, na výletě do lesů, zpíváním nebo cachtáním se v rybníku.
Jsem v kontaktu s účastníky neustále, zaprvé, protože mě to baví, zadruhé, protože mojí další rolí je táborový zdravotník. A tak jsem vždycky připravena pomoci, ať už je to na hře v lese nebo uprostřed noci, když se někomu udělá zle. Kromě mě se o zdravotní záležitosti starají i další lidi a jsme díky tomu schopná se na táboře postarat i o ty, co již přijíždějí s problémy na těle či na duši. Pro ty, co se by se báli skočit rovnou do neznáma, jsou tu celoroční akce, kde se se mnou můžete potkat. Nejčastěji u deskových her, protože ty jsou mou oblíbenou kratochvílí.

Eliška je trochu exot, neb na svůj první tábor se vypravila když jí bylo 30 let. Konečně tak mohla uplatnit léta sbírané znalosti a dovednosti v oblastech lukostřelby, sportů, LARPu a hry na hudební nástroje. V týmu táborové kuchyně zúročila také předměty ze studií jako hygiena chovů, či výživa zvířat. Baví jí pohyb všeho druhu a vymýšlení všelijakých her, kvízů a šifer. Na akcích funguje často jako fotograf, ráda tvoří kostýmy nebo se podílí na vyšperkování atmosféry táborových her. Na táboře se jí nejvíc líbí akční hry a dramatické příběhové scény, zpívání u ohně, krmení dětí, příroda kolem a světlušky.

Tábory a lidé táborového ducha jsou moje krevní skupina, jelikož se v tomhle prostředí pohybuju od malinka. Na našem táboře jsem z jednoho z malých dětí došla až do role praktikantky a následně vedoucí. Většinu let jsem strávila jako oddílák, ale ani příprava táborového příběhu mi není cizí. Mezi vedoucími funguju hlavně jako organizátor času a nápomocná paměť, jelikož občas kolektivně zapomínáme koukat na hodinky. Z toho plyne moje neustálé pobíhání a hledání věcí a lidí. No, občas zapomínám na odpočinek, ale nikdy si nezapomenu najít čas na vymyšlení parádní ptákoviny a srandy s kýmkoliv, kdo je tomu nakloněn.
Kromě táborových akcí přes rok a tábora samotného mě nejčastěji najdete buď ve škole, u učení a nebo ve stájích, kde vedu jezdecké kroužky pro děti.

Ani si nepamatuju, kdy jsem byla na svém prvním táboře, byla jsem fakt hodně malá. Možná i proto mě to tolik nechytlo, oproti ségře, která jich vyzkoušela hromadu. A tak jsem se k tomu vrátila ve svých 12 letech, kde jsem se mimojiné setkala s lidmi, se kterými jsem nevědomky byla na táboře i těch několik let zpátky (Gábina, Štěpán a další) a od té doby jsem se toho nechtěla vzdát. Ani v 17 jsem nechtěla přestat jezdit, a tak jsem se přesunula do týmu organizátorů - nejen tábora, ale i různých přesročních akcí. Ráda se zapojuji do vymýšlení příběhů jednotlivých akcí, nebojím se však pomoct ani jinde v organizaci jednotlivých her. Od letního tábora 2022 mi spoustu lidí říká Rézi podle mého (méně příjemného) táborového jména - Mdiekerezi.

Oddílák, provoz, bojověcičky? To jsem tvůj člověk. Určitě mě můžeš potkat na letním táboře, a občas i na nějaké přesroční akci. Pořádat letní tábory našeho typu, je skoro jako pořádat LARPové akce, a to totálně baštim. Že by měl být náš tábor bez aspoň slabého nádechu šermu? Nepředstavitelný! Však není to celé jen o boji, a tak rád zasednu i ke zručnostním a kreativním aktivitám, třeba při dovednosti se dřevem. Volný čas trávím v dílně, s přáteli nebo zasednu k PC. Říkají mi Gregor a jsem k vašim službám!

Markéta alias Lily je takový táborový senior jezdící s touto partou již od roku 2011. Jako dítě nikdy na letním táboře nebyla, tak si to patřičně vynahrazuje jako dospělá. Za ta léta se vystřídala jak u oddílu, v realizačním týmu, jako zdravotník, tak i za plotnou a volantem auta. Tábor pro ni byl vždy vítaným únikem od civilizace a zároveň osobní výzvou. Poslední roky už raději nechává prostor mladé krvi a přesouvá se do ústraní. Občas Lily ještě potkáte pár dní na táboře, ale spíše se mihne na některé z těch kratších celoročních akcích.

S touhle partou dělám tábory už od roku 2014, páni to to ale letí! Většinu těchto let jsem strávila v roli oddíláka a zdravotníka, ale na táboře jsem mezi vedoucími známá především jako místní Putzfrau, jelikož zběsile uklízím, co kde najdu, a náhodné oběti sekýruju za to, že si neumyli ešák. Na tábory jezdím hlavně kvůli té nezapomenutelné atmosféře, kterou na akcích umíme vykouzlit. Líbí se mi taky táboráky, mít boty od bláta a to že si alespoň na 14 dní v roce můžu vylézt ze svého běžného života, být v lese, bez elektřiny, lebedit si v kostýmu skřeta či bájné magické bytosti nebo zažít jaký by byl postapokalyptický svět. Jsem také jedna z těch, které na táboře baví nějaké kreativní aktivity.
Na tábor jsem začala jezdit se začátkem studia na vysoké škole, abych získala více praxe s dětmi, se kterými pracuji i ve svém zaměstnání - profesně se zabývám oblastní dětského duševního zdraví, tématu nemoci a postižení. Ve svém volném čase mě baví cestování, jóga a horolezectví.
Co se týče mé přezdívky, kromě Terezy slyším i na Frýdu, ale nějak se poslední dobou chytlo oslovení JeřTerka - Ještěrka, ale ještě nevím, jestli si to nechám líbit! :-)

Na tábory jezdím od svých 6 let, takže se dá říct, že jsem už docela táborový mazák. Za tu dobu jsem jich už spoustu vyzkoušela a to jako účastník i vedoucí. S touhle partou pojedu teprve podruhé, ale už teď vím, že s nimi budu jezdit ráda a dlouho.
Kromě táborových aktivit svůj volný čas trávím převážně hudbou - ať už hraním na klavír, kytaru nebo zpěvem ve sboru, čtením a nebo se svými psy. Pokud se natrefí na dobrou brehoní akci, můžete tak potkat i moje chlupaté parťáky.

Na tábory jezdím od svých osmi let, nejprve jako dítě a posléze jako praktikant a vedoucí. Tábory mi v dětství daly nespočet skvělých zážitků a daly mi možnost nabýt zkušeností, které bych pravděpodobně jinde nezískal. Organizací táborů a dalších akcí pro mládež se tak snažím dál předat alespoň něco z toho, co jsem si i já na táborech zažil, vyzkoušel a naučil (od štípání dříví, přes hraní scénky pro lesní čarodějku, aby nás naučila zaklínadlo, po střelbu z luku).

Na tábory jezdím od deseti let a už jako starší dítě jsem věděl, že chci časem jezdit i v roli vedoucího, což se mi v roce 2024 vyplní poosmé. Ze všeho nejvíc jsem se za tu dobu našel v tvorbě programu, která mi dává příležitost tvořit vlastní světy a příběhy a směřovat kreativní energii do činnosti, která má smysl. Navíc je pro mě tábor tak trochu únikem z reality, kdy můžu na dva týdny vyměnit pohodlí pražského bytu za pobyt v přírodě, nebýt v kontaktu s vnějším světem a plně se soustředit na to, co se zrovna děje ve světě táborovém. Kromě brehonského jsem vedoucí ještě na příměstském chemickém táboře. V běžném životě jsem student fyzikální chemie, baví mě pomáhat s organizací školních akcí a občas se ukážu na tréninku improvizace nebo si jdu zahrát softball. Mou velkou láskou je hudba ve všech podobách - zpívám ve sboru, hraju na housle v symfonickém orchestru a doma často vezmu do ruky kytaru. Rád trávím čas mezi lidmi a pokud zrovna nedělám nic ze zmíněných aktivit nebo se neučím, jsem často někde s kamarády.
Na závěr ještě několik náhodných faktů o mně :) mám pět mladších sourozenců, píšu velké Q zrcadlově a přestože velká část mého studia spočívá v práci s počítačem, nedám dopustit na papírový diář.

Někdy mi říkají Yuyu.
Na táboře jsem jako ryba ve vodě. Baví mě vymýšlet složité celodenní hry, atmosférické noční scénky i praštěné ptákoviny. Baví mě strávit 14 dní v kůži své postavy, ať už je to drsný hraničář nebo poťouchlý mimozemšťan.
Mám slabost pro táboráky, spaní pod širákem a zvířátka. Mojí vášní jsou vodní breberky, snažím se na jejich zkoumání vytáhnout každého, kdo je jen trochu ochotný.
Studovala jsem hydrobiologii, mám kurz Pedagog volného času. Od roku 2022 mě na tábory doprovází i moje malá dcerka Anetka.

Jako bývalý skaut jsem si něco táborů zažil. K Brehonům jsem se shodou náhod přimotal docela před nedávnem a líbí se mi, že je tu taková uvolněnější atmosféra.
Přesročních akcí se moc neúčastním, spíše mě potkáš v jednom z týdnů na táboře. Co se táborových aktivit týče, nejčastěji vypomáhám, kde je zrovna potřeba, od tahání vody a kácení soušek po vaření a připravování her.
Na táborech mám nejradši, že clověk může vypadnout z civilizace, mít na chvíli jiné starosti a být celou dobu v kontaktu s fajnovými lidmi. Mezi mé koníčky patří hraní na kytaru, zpívání, cvičení, badminton.

Hraní na kytaru, jak na akustickou i elektrofonickou, tak i na bicí nástroje (zejména cajón) je mojí takřka největší zálibou. Kompletně všechny akordy se ještě doučuji, ale rozhodně se se mnou můžete něco přiučit když jde o dovednosti. Jinak míčové hry a jakékoliv aktivity na louce nebo v přírodě jako je rozdělání ohně/přístřešku, jsou také věci které můžu nabídnout. Menší i větší špetka humoru je samozřejmostí hehe.
Nejsem jeden z vedoucích nijak dlouho, ale pracuji na tom abych se zlepšoval. Na tábory jezdím už od mala, a tak jako vím, že jsem byl pěkné kvítko, tak vím že mi na táboře vždy záleželo, a proto se snažím o stálé ježdění v doprovodu všech našich skvělých vedoucích.