Tajná akce - Podzimky 2022
"Vítejte v programu na ochranu svědků. Do vašich nových domovů vás umístíme zítra, sejdeme na autobusové zastávce Florenc ve 12:30. Doporučujeme všem chráněným osobám mít v telefonu připravené mapy pro cílovou oblast…"
Další prázdniny, další akce a první konkrétní informace, které se k účastníkům dostaly v den odjezdu. Sešli se tedy na Florenci a od organizátorky celého přesunu dostali náplasti proti GPS trackerům, údajně obyčejnou bezpečnostní nutnost. Jakmile se však usadili v autobuse, objevili jakési dopisy, z nichž se dozvěděli, že jsou v ohrožení života a že musí právě svému doprovodu utéct, včetně nějakého postupu, jak na to a co potom.
Museli si například objednat McMenu, místo kterého sice dostali pouze jablka, ale tou důležitější částí byly další informace a peníze na autobus. Drželi se těchto pokynů, a tak se jim podařilo setřást organizaci ze stopy. Nakonec dojeli autobusem až do obce Stáj, odkud pokračovali pěšky až na základnu. Cestou našli kromě dalších instrukcí také jakýsi protijed, ale nevěděli proti čemu. To se pak dozvěděli na místě, neboť ta pochybná náplast nebyla proti GPS trackování, ale vymazala jim paměť. Také se dozvěděli, že jim celou dobu pomáhala tajná organizace Zrak, jež se jim následně snažila pomoci vzpomenout si, co zapomněli. A to i velmi zvláštními metodami, jako byl například běh v jedenáct hodin večer.
Následující dny pokračovaly ve stejném duchu, všichni se mermomocí snažili, aby ze svědků, kteří stále nevěděli, co zažili, něco dostali. Z informací získaných členy Zraku se dozvěděli, že nejspíš půjde o nějakou digitální informaci, a tak museli vyslat na dálku ovládané roboty do zaměřeného území, odkud získali součástku potřebnou k odvysílání důležité informace. Později získali i od jedné členky Zraku počítač, ve kterém byli schopni otevřít flashky, jež našli ve svých batozích - zřejmě si je tedy vzali s sebou ještě předtím, než všechno zapomněli. Bohužel se nedozvěděli nic nového, neboť všechny soubory buď už znali, nebo je nedokázali dešifrovat. Také se pustili do trénování bojových robotů na dálkové ovládání v takzvané roboaréně a kromě toho nepřestávali se snahami vzpomenout si, jak dekódovat uzamčenou složku na jedné flashce. S tím pomohla až další agentka z organizace Zrak, která v pátek přijela, a s pomocí jejích informací zvládli rozluštit, co se na flashce nachází. Naštěstí provedli zálohu tohoto materiálu, takže i když ještě tentýž večer přepadli sídlo našich svědků členi Programu pro ochranu svědků a laptop odnesli, avšak díky jejich neschopnosti a neorganizovanosti se podařilo svědkům se včas schovat.
Osudným dnem byla sobota, kdy se svědkové vydali dobýt vysílač, přes který by mohli svůj důkazný materiál rozšířit do světa a tím ochránit sebe samotné. To se jim po velkém dopoledni boje povedlo, a tak jsme mohli oslavovat šťastný konec příběhu volným programem, kde jsme si kromě tréninku šermu zkusili také jízdu na kánoích a kajacích, a podobně. Nakonec jsme večer strávili u táboráku zpíváním písniček a povídáním.
Za zmínku stojí ještě zpáteční cesta, která nešla úplně podle plánu. Z chaty jsme sice odcházeli již po půl dvanácté, ale do Prahy jsme přijeli až okolo půl deváté večer. Cestu nám totiž zkomplikoval porouchaný autobus, takže jsme čekali na jiné spoje. I přesto jsme se ale cestou pobavili, opět jsme vytáhli kytaru a nějaké táborové písně a cestu si zpestřili hudbou. Do Prahy jsme dorazili, ač unavení, všichni v pořádku.