Aersgàth - táborový příběh 2022

Vládce království Aersgàth, král Eltaor I., neměl vlastního potomka ani žijící blízké příbuzné, a tak bylo nutné rozhodnout o následnictví jinou cestou. Na královský dvůr se proto sjely čtyři nejvýznamnější šlechtické rody - Ignitia, Terrum, Luxia a Aquaque. Markýzy a markýzi vybrali po desítce nejschopnějších zástupců, aby pro celý rod zajistili aersgathský trůn. Po příjezdu proběhlo nejprve seznamování, kde se kromě nově dorazivší vyšší šlechty představili i královi pobočníci - generál Onssé Derevven a omnimancerka Thergran, která ovládala všechny známé formy magie. Následovala večerní hostina zakončená posezením u ohně doprovázeným hudbou a předčítáním staré pověsti o bylinkářce Inrith, která kdysi dávno objevila strom s magickým dřevem a zajistila tím celému království prosperitu.

V dalších dnech zazněly i legendy o dlouhé válce mezi lidmi a démony z podsvětí. Ta byla vyvolána velkou zradou ze strany tehdejšího krále a vyžádala si mnoho obětí, mezi nimiž byl i magický les. Démoni z dřeva stromů totiž stavěli brány, kterými pronikali na povrch, a aersgathský lid musel nakonec svůj jediný zdroj magické síly spálit, aby se zachránil. Strom, v němž před válkou našla své poslední útočiště umírající Inrith, zkázu přežil - jeho dřevo ale nebylo možné získat. Aersgathští se časem naučili ovládat magii jinak, ale království už své původní slávy nikdy nedosáhlo.

Těsně po příjezdu bylo mnoho času věnováno přípravě na turnaj. Šlechtici si osvěžili základy boje s chladnými zbraněmi, lukostřelby a léčitelství. Byla také představena pravidla, jejichž cílem bylo zajistit bezpečnost všech účastníků. Navíc jednotlivé rody dostaly příležitost strávit odpoledne pouze ve svém kruhu a do nadcházejících soubojů si vytvořily vlajky ve svých barvách. Poklidný průběh dne byl narušen pouze zjištěním, že účastníkům turnaje někdo v jejich nepřítomnosti podsunul nevyžádanou reklamu - a co víc, reklamu na nekromancerské praktiky, které byly králem již v prvních dnech jeho vlády přísně zakázány. Král toho využil k připomenutí, že zahrávat si s říší mrtvých může mít velmi vážné důsledky.

Přípravy byly u konce a turnaj mohl konečně začít. Nejprve dostaly rody za úkol prokázat své budovatelské schopnosti ve stavbě co nejlepšího vodovodu s omezenými zdroji. Pak byla prověřena i jejich bojeschopnost v bitvě o vlajku, kde nebyl před ostatními nikdo v bezpečí. Ukázalo se, že pro intriky a vzájemné dohody nechodí aersgatshká šlechta daleko, a bitva byla napínavá až do poslední chvíle.

Dvě klání králi k rozhodnutí o svém nástupci stačila. Poté, co si na slavnostním shromáždění nechal shrnout průběh boje o vlajku, vyhlásil výsledky turnaje. Dva rody se dělily o první místo - král ovšem několikrát všechny upozornil, že se při výběru nebude dívat pouze na umístění v turnaji. Napjaté očekávání ale přerušila šokující událost: král, který až do té chvíle vypadal zcela zdravě, náhle zemřel. Aersgathské království zůstalo nejen bez krále, ale i bez následníka. Markýzy a markýzi neváhali ani vteřinu a pustili se do vyostřeného sporu, kde se jeden přes druhého snažili vysvětlit, proč by teď zrovna jejich rod měl mít nárok na trůn. Utišit je zvládl až generál Onssé a s velkým pohoršením nad jejich chováním je přesvědčil, že by možná bylo lepší krále nejprve pohřbít a až pak se dohadovat o jeho korunu.

Královo tělo bylo za svitu pochodní odneseno na rituální pohřebiště a shozeno do jezera. Otázka následnictví však stále zůstávala nevyřešena. Thergran zastávala názor, že jedinou možností je využít služeb nekromancerky z letáku a zeptat se krále osobně. Všichni s ní nakonec chtě nechtě museli souhlasit, protože dohodnout se nezvládli. Pro jistotu se ovšem rozhodli omezit trvání kouzla na jeden den - následujícího večera měl tedy král opět zemřít.

Všichni se společně vydali za nekromancerkou. Dozvěděli se, že jim ráda pomůže, ale že nemá dost krve magického zvířete jménem žábrokožec, které jí naneštěstí nedávno uteklo, a tak ho musí nejprve chytit. Když ale vyšlo najevo, že se chystají oživit krále Eltaora, který ji svým zákazem prakticky připravil o živobytí, ze svého příbytku je vykázala a provedení rituálu bylo teď na Thergran. Krev žábrokožce úspěšně získali, přespali na místě a nazítří se vrátili na královský dvůr.

Rituál se zdařil. Král se před zraky všech vynořil z jezera - živý, zdravý a zmatený. Když si uvědomil, kde je, vyčinil aersgathským za nerozvážnost a nerespektování jeho zákazu. Nakonec uznal, že jinou možnost opravdu neměli. Byl ale hluboce zklamán neschopností markýzů a markýz dospět k mírovému řešení, které by jeho vstup nevyžadovalo.

Král oznámil, že své rozhodnutí ohlásí druhý den večer těsně před svou smrtí, a předcházet tomu měla velká slavnost. Dopoledním programem bylo předávání dovedností, ve kterých markýzi, markýzy a členové královského dvora vynikali - například práce s mapou, dřevorobení, průzkum, alchymie, šití a poznávání rostlin. Odpoledne pak král odešel na poslední procházku po kraji a šlechtu pověřil uspořádáním večerní hostiny. Napětí mezi markýzami a markýzy se ale stupňovalo již od rána a odpoledne už bylo tak nesnesitelné, že vyústilo ve velkou hádku a rozhodnutí všech ukázat svou převahu ještě v jedné disciplíně. Rody tedy vyrazily uspořádat tradiční bitvu o kopec a královský dvůr zůstal nehlídaný. To se jim vymstilo, protože po slavnostech se ukázalo, že v jejich nepřítomnosti někdo ukradl královo roucho.

Ve světle krádeže roucha a panujících neshod se král nakonec rozhodl svým nástupcem místo šlechtického rodu vyhlásit generála Onssého. Ten nejdřív nechtěl korunu přijmout, ale královo přesvědčování a bouřlivý potlesk rodů, které už byly z chování svých markýz a markýzů otrávené, ho nakonec obměkčilo. Král tentokrát na rituální místo došel po svých a čekal na svou druhou smrt důstojně a s klidem v duši. Ve chvíli, kdy měl zemřít, ale jeho tělo zmizelo v oblaku dýmu a nebylo k nalezení. Už bylo příliš pozdě večer a nemělo smysl krále hledat, a tak se otřesení aersgathští raději uložili ke spánku.

Ještě během dopoledne se na královském dvoře objevily hned dvě nečekané návštěvy. První byl sedlák Jakub, který si stěžoval, že mu v noci něco zabilo krávu - prý ji našel podivně pořezanou. Po setmění se tedy všichni vydali do lesa sbírat magické okvětní lístky, aby mohli sedláci kolem svých statků postavit ochranný kruh proti magickým bytostem. Druhým příchozím byl démon, který si říkal Azgil. Ukázalo se, že s královou druhou smrtí se mu podařilo posednout jeho tělo a z bezútěšného podsvětí utéct. Král Onssé démona přivítal v Y’ra Inrith a aersgathští mu kladli mnoho otázek. Na některé odpovídal poněkud neurčitě a vyhýbavě, ale zdálo se, že žádné nekalé úmysly nemá.

Druhý den se ukázalo, že magická ochrana selhala a krávy umíraly dál. Navíc se okolo tábora vyrojili démonci, o kterých Azgil tvrdil, že jsou jakousi nižší podobou démonů ve světě lidí a dostat se sem mohli jen tak, že je někdo rituálně vyvolal - dokonce by to snad mohlo souviset i se záhadně pořezaným dobytkem. Navrhl, že by se všichni společně mohli jít podívat do magické knihovny, kde by nějaké spisy o rituálech mohly být, a přijít záhadě na kloub. Thergran se nejprve z neznámého důvodu zdráhala na jeho návrh přistoupit, ale nakonec se do knihovny vydali. Téměř před vchodem do knihovny byli ovšem přepadeni velkou skupinou nižších démonů. Thergran se vytratila se slovy, že jde hledat boční vchod do knihovny, a aersgathští s Azgilem museli hordu démonů odrazit. Azgil stál uprostřed a cosi zaříkával - prý vytvářel ochranný kruh, do kterého démoni nemohli. Během pomalého ústupu se nakonec ukázalo, že se démonům postavit nezvládnou, a jen tak tak vyvázli s holým životem.

O cestě do knihovny nikdo mimo královský dvůr nevěděl, a tak bylo téměř jisté, že měli aersgathští ve svém středu zrádce. Azgil vznesl obvinění proti Thergran, která mu oplatila stejnou mincí. Oba byli teoreticky schopni démony přivolat a oba občas nevysvětlitelně mizeli z královského dvora, a tak nebylo vůbec jasné, komu se dá věřit. Zejména nad Thergran se stahovala mračna, protože své podezřelé chování nebyla ochotna řádně vysvětlit a bylo jasné, že něco skrývat musí. Démona naopak očerňovala skutečnost, že se všechny události spustily s jeho příchodem. Nakonec ale na královy prosby dočasně zakopali válečnou sekeru a shodli se, že se přestanou slepě obviňovat a pokusí se najít hmatatelný důkaz.

Druhý den Azgil opět navrhl výpravu do magické knihovny. Thergran souhlasila a společně se tentokrát opravdu dostali dovnitř. Museli ale nejprve nerudné knihovnici sehnat recept na guláš, který byl po knihovně poztrácený, aby dostali to, pro co přišli. Byla to velká prověrka práce s mapou, ale nakonec se vše podařilo. Ukázalo se, že k vyvolání démona je nutný rituální nůž - a přesně takový nůž se našel u Thergran. Král byl její zradou šokován a nařídil okamžitou popravu. To ale neměl dělat. Jakmile se Thergranino tělo sesunulo k zemi, přiskočil k ní Azgil a strhl jí ochranný náhrdelník, který mu za jejího života bránil se jí dotknout. V ten moment se její tělo zvedlo, ale už to nebyla Thergran - byla teď posedlá démonem, stejně jako předtím král. Se slovy “Děkujeme, odcházíme!” pak oba démoni uprchli do hloubi lesa dříve, než se aersgathští vůbec stihli vzpamatovat.

Z Azgilova deníku, který zůstal v jeho komnatě, pak vyplynulo, že tihle dva nebyli nikdo jiný než Al’Aghiz, vládce démonů, a jeho pobočnice Zenthrea - démoni, kteří bojovali v pradávné válce a které aersgathští znali z pověstí. Al’Aghiz pro Zenthreu potřeboval tělo s velkými magickými schopnostmi. Proto přišel s plánem přimět aersgathské, aby si mysleli, že za zradou stojí Thergran, popravili ji a on mohl dát vědět Zenthree, která se v tu chvíli mohla zmocnit jejího těla. V nové silné podobě pak Zenthrea mohla započít přípravy na velký rituál, jehož cílem bylo znovu otevřít bránu, dokončit invazi a lidstvu se pomstít za dávnou zradu. Prvním krokem bylo stvořit takzvané vyvolávače, kteří mohli v boji vyvolávat nižší démony. To Zenthree naštěstí aersgathská armáda zvládla částečně překazit, protože se o jejím plánu prostřednictvím nočního rituálu včas dozvěděli a porazili ji. Nezvládla vyvolat tolik vyvolávačů, kolik měla původně v plánu, a to ji oslabilo natolik, že nakonec v dlouhé a náročné poslední bitvě bránu vytvořit nestihla a ona i Al’Aghiz v boji padli. Nikdo nevěděl, co se s nimi stalo, ale do Aersgàthu se už nikdy nevrátili. Královský dvůr navíc poctila svou návštěvou sama Inrith, která nejprve králi věnovala větvičku z magického stromu a nakonec se společně rozhodli poslední strom spálit, aby se nedávné události už nikdy nemohly opakovat. Před slavnostním zapálením stromu se vytratila do lesa a ani ji už nikdy nikdo neviděl. Pod vládou krále Onssého Aersgàth vzkvétal a dlouho se těšil velké slávě a bohatství.

Odkazy: Fotogalerie, Zpěvník